živý kraj

karlovarský kraj

Aktuální počasí

Počasí dnes:

19. 7. 2018

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť, v Čechách místy až polojasno a srážky jen ojediněle. Denní teploty 20 až 24°C, v Čechách 24 až 28°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Přehrát/Zastavit Další

Kalendář

 

Mobilní verze

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Židé

Podle odkazu na stáří kynžvartského židovského hřbitova ( první, ale nepotvrzená zpráva z roku 1405 ) existovalo židovské osídlení v Lázních Kynžvartu již před husitskými válkami. A to zdejší Židé byli přesvědčeni o ještě starším vzniku obce, neboť v židovské synagoze se nacházelo deset starých masivních mosazných lustrů před almemorem. Mezi nimi jeden ze svícnů, umělecky zpracovaný, který byl podle pověsti darem přemyslovského krále Václava II. (1278-1305) kynžvartským Židům za to, že po všechny časy projevovali loajalitu k českým králům v dobách, kdy příslušnost Chebska k české koruně nebyla jednoznačná. Na svícnu byla mytologická figura Jupitera, letícího na orlovi s roztaženými křídly.

Traduje se, že se za husitských válek v židovské synagoze v Lázních Kynžvartu ukrývali - po domluvě se Židy - jezuité, které husité pronásledovali, chytali, strašlivě mučili a upalovali. Za záchranu svých životů jezuité provedli ze svých prostředků renovace v interiéru zdejší synagogy. Později v roce 1609 byly provedeny v synagoze pestré dekorace kolem sloupů a v celém okolí kolem schránky na Thóry, nazývané Aron ha-kodeš. Jde o nejvýznamnější bod synagogy - svatá nika ve východní zdi, uvnitř s ozdobnou skříní, kde jsou uloženy Thóry (= pergameny s ručně psaným hebrejským textem pěti Mojžíšových knih). Aron ha-kodeš je vždy umělecky zvýrazněn, se štukovou výzdobou, lemován sloupky, někdy k němu stoupají schůdky. Zdejší dekorace byly až po okraj stropu a představovaly oděv vysokého kněžstva. Tyto malby byly podobných vzorů jako v kostele v Kremsmünsteru, který byl ve stejné době postaven jezuity.

Při pronásledování husitskými houfy museli ti jezuité, kteří nestačili uprchnout z města, počítat s tím, že si budou muset připravovat dříví na hranici ke svému vlastnímu upálení jako pomstu za upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. Jezuité apelovali na židovské milosrdenství a kynžvartští Židé jim pomohli tak, že je přestrojili za formany, jedoucí se svými povozy z Čech na bavorskou hranici. Židé to udělali i s vědomím, že v opačném případě by asi marně apelovali na hlásanou křesťanskou lásku k bližnímu.

Když byli v roce 1430 Židé vypovězeni z Chebu a z dalších obcí na rozkaz císaře Zikmunda, mnozí přišli do Lázní Kynžvartu. Dosavadní malá židovská obec se rozrostla údajně až na málo uvěřitelných 180 židovských rodin. Odtud Židé obnovili různými cestami obchodní spojení s blízkými Bavory a zajistili si původní výdělky. Také zdejší chudé křesťanské obyvatelstvo našlo tak možnosti dobrých příjmů. Dlouhých dvě stě let zůstávala kynžvartská židovská obec na vysoké úrovni. Měla všechna rituální zařízení a zůstávala sídlem krajského rabinátu, a to i pro Cheb, Loket a Žatec a na jihu až po Tachov. Ještě v 19. století sídlil v Lázních Kynžvartu rabín, příslušný pro Loketský a Žatecký kraj. Třicetiletá válka zasáhla také židovské osídlení, které téměř zaniklo. V Lázních Kynžvartu na základě seznamu poddaných podle víry (1651) tu žily dvě židovské rodiny v jednom domě, celkem 8 osob: Žid Lipmann se svou paní Reinlou, se synem Moschem a dcerou Plimlou; Žid Šimon se svou ženou Reinlou a dvěma dcerami jménem Vögela a Libischla. Pozvolna židovská obec znovu početně rostla. Ovlivnil to tzv. translokační reskript z roku 1726, který nařizoval koncentraci Židů z vesnic do uzavřených ghett ve městech. V opačném směru působil tzv. familiantský zákon z roku 1727, který povoloval oženit se pouze nejstaršímu synovi v židovské rodině. To naopak na dlouho zbrzdilo populační vývoj židovstva neboť rodiny, které měly pouze dcery, byly odsouzeny k vymření, a rodiny, které měly druhorozené syny se s nimi musely rozloučit a tito synové se museli vystěhovat z Cech. Většinou odcházeli do Polska a do Uher (na Slovensko).

Tyto předpisy trvaly až do reforem císaře Josefa II. Po roce 1780 císař Josef II. značně zlepšil nerovné postavení Židů ve státě, zrušil například povinnost Židů nosit dlouhý vous a potupné žluté kolečko na oděvu, jak nařídila jeho matka císařovna Marie Terezie. Dovolil oslovování Židů slůvkem "Pane!" místo "Žide!", zrušil uzavírání se Židů ve svých domech o křesťanských svátcích atd. Dovolil židovským dětem navštěvovat veřejné školy a studovat na vysokých školách. A nejen to, vyhlásil školní docházku do německé školy za povinnou a jen Žid, který vychodil školu, směl uzavřít manželství. Rabínem se mohl stát jen ten, kdo vystudoval na univerzitě filosofii, právo a etiku. Ale nezměnil tzv."numerus clausus", tj. povolený počet Židů v místech, ani zákaz stěhování se. A neubylo ani mimořádně velkých židovských daní. Josefínské reformy shrnul tzv. "Židovský systemální patent" z 3. srpna 1797. Nejhorší, co Židy nadále tížilo, byl omezený pobyt. Za císaře Josefa II. (1787) si musel každý Žid zvolit německé příjmení podle seznamu 109 mužských a 35 ženských povolených příjmení, například podle zvířat, květin (Lilienthal, Diamant, Rosenthal), podle povahy (Kluger, Fröhlich). Nejčastější byla jména Weiss, Schwarz, Gross, Klein. Ale v seznamu byla i potupná jména (Eselkopf, Borgenicht) a taková příjmení přidělil někdy Židu úředník bez odvolání.

V roce 1729 bylo v Lázních Kynžvartu 9 židovských rodin a 50 Židů, v roce 1757 stále jen 11 rodin. Císař Josef II. sice uvolnil mnohá omezení pro Židy, ale familiantský zákon nezrušil, pouze rozšířil počet familiantů v Cechách na 8600. Po josefínských reformách (1793) se počet židovských rodin v Lázních Kynžvartu zvýšil na 40 rodin a v nich 168 Židů. Před revolucí v roce 1847 měly Lázně Kynžvart 46 židovských rodin a ani zrušení familiantského zákona v roce 1849 nepřineslo růst počtu kynžvartských Židů. Po velkém požáru v roce 1871 se odtud Židé stěhují. Ještě před požárem (1870) zde žilo 298 Židů. Devět let po požáru (1880) měl Kynžvart 2112 obyvatel, mezi nimiž bylo jen 86 Židů a každým rokem jich ubývalo. V roce 1900 zde bylo 35 Židů a v celém soudním okrese Lázně Kynžvart žilo v roce 1921 celkem 51 Židů. V roce 1930 měly Lázně Kynžvart 1858 obyvatel, z toho oficiálně pouze 12 Židů jako poslední hlouček starobylé slavné komunity.