Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Město Lázně Kynžvart
Lázně Kynžvart
Město Lázně Kynžvart Město Lázně Kynžvart

Město Lázně Kynžvart se nachází v chebském okrese Karlovarského kraje, uprostřed trojúhelníku lázeňských měst Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Dominantou města je na západním svahu položená lázeňská čtvrť, která vděčí za svůj vznik třem darům přírody: blahodárnému klimatu, minerálním pramenům a ložiskům slatiny v okolí.

Zobrazit více

Lázně

Historie lázní

Lázně Kynžvart leží v chebském okrese Západočeského kraje, uprostřed trojúhelníku Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Dominantou městečka je na svahu položená lázeňská čtvrť, která vděčí za svůj vznik třem darům přírody: blahodárnému klimatu, minerálním vodám a ložiskům slatiny v okolí. Do roku 1950 se zde po dobu skoro 100 roků léčili dospělí, nyní však jsou lázně určeny pro děti.

První zprávu o kynžvartských minerálních pramenech nacházíme už v roce 1454. V archívním soupisu z r. 1818 uvádí profesor chemie Steinmann z Technického institutu v Praze celkem 16 minerálních pramenů v lázních a jejich nejbližším okolí. Tři z nich, mezi nimiž byla i dnešní oblíbená Richardka, byly analyzovány v r. 1822 od samého věhlasného švédského chemika Jakoba Berzelia, když byl při svém léčení v Karlových Varech pozván k obhlídce pramenů od majitele panství Metternicha. Na základě příznivých posudků bylo šest pramenů v centru této oblasti zachyceno a upraveno pro odběr. Současně se začalo s plněním těchto vod do hliněných džbánků a jejich zasíláním za reklamním účelem pod značkou Kynžvartská ocelová voda (Königswarter Stahlwasser) praktickým lékařům. Pro primitivní plnění se však vody během dopravy znehodnotily a vzniklá nedůvěra k nim zabrzdila další slibný vývoj lázní skoro o 40 let.

Teprve v roce 1856 se odvážil prof. dr. Friedrich Jäger, osobní lékař Metternicha, navrhnout adaptaci pramenů a postavení budovy s vanami, kde už první měsíc po zahájení bylo podáno přes 400 koupelí. Z těchto šesti upravených pramenů patřilo pět mezi "železnato-zemité kyselky ( Viktorův, Mariin, Eleonořin, Nový a Lázeňský pramen; ve všech se nachází železo až do množství 50 mg na litr, dále převažují mezi kationy vápník a hořčík, mezi stopovými prvky pak mangan). Šestý pramen je dodnes tekoucí Richard, což je prostá studená kyselka, velmi bohatě sycená kysličníkem uhličitým (okolo 3 g na litr) a s nepatrným odparkem asi 150 mg na litr. Pro úspěšné léčení těmito vodami jak koupelemi, tak i pitnými kúrami byl požádán o nový rozbor prof. dr. J. Lerch z Prahy a na základě jeho příznivého posudku byly vody prohlášeny úředně za léčivé (1862). V dalších letech už pokračoval rozvoj nerušeně kupředu. Pro hosty byl postaven lázeňský dům Metternich (r. 1864, dnešní léčebný dům Orlík), krytá kolonáda, dnešní budova balneoterapie (r. 1885) a postupně vyrostly i další hotely. Znovu se začalo s plněním pramenu Richard, tentokrát ve stáčírně u nádraží, a s jejím zasíláním do zahraničí, jak dokazují honosné nálepky v anglické a francouzské řeči v archívu lázní. V roce 1897 došlo k další její analýze, tentokrát profesorem Gintlem z Prahy, který ji ohodnotil jako výtečnou stolní vodu, předčící tehdy velmi známou vodu z lázní Evian na jižním pobřeží Ženevského jezera.

Kromě minerálních vod se od konce minulého století používala k léčení i místní slatina, a sice převážně ve formě celkových koupelí. Podle rozboru z r. 1899 jde o hodnotnou sirnato-železnatou slatinu. V okolí je 11 ložisek, dnes už o relativně malém (asi 1000 m3) nebo velmi malém (do 200 m3) rozsahu. Poslední dobou se musela dovážet i prostá slatina z Rájova, kterou dodnes užívají Mariánské Lázně. Kynžvartská slatina se dobývala ručně a vozila se ke skladování do lázní. Pro přípravu koupelí se prohazovala přes síto a házela do kádě a obsahu 3,7 m3, kde se mísila s vodou a ohřívala, pak se nakládala do pojízdných van a dopravovala do kabin. Regenerace (obnovení) slatiny se neprováděla. V dnešní době je příslušné zařízení mimo provoz.

Třetím a obzvlášť dnes důležitým činitelem je klima. Je zajímavé, že už v roce 1865 mu věnovali pozornost a sice sledovali teplotu, vlhkost a srážky, i když klimatická léčba byla v té době ještě skoro neznámá (první klimatická léčebna vzniká v těch letech v Davosu). Nicméně jsou už chronické katary dýchacích cest uváděny v tomto roce jako indikované pro tyto lázně vedle chudokrevnosti, chronických střevních nemocí, neurologických nemoci, chronického revmatismu, dny a ekzému. Léčebný účinek u těchto nemocí sledoval po dobu 20 let lázeňský lékař dr. Opitz z Mariánských Lázní.

Po první světové válce nás informuje Almanach lázeňský Republiky československé z r. 1920 o tom, že se v Lázních Kynžvartu k pitné kúře užívají prameny Richard a Viktorka, další čtyři prameny pak k uhličitým koupelím. Kromě výše uvedených slatinných koupelí se tu provádí vodoléčba, elektroléčba, terénní léčba (po značkovaných chodnících podle stupně namáhavosti) a už také léčebný tělocvik. Lázně bývaly v provozu jen v teplém období od 1. května do 15. září. Za tuto dobu se zde léčilo průměrně - 900 hostů a 30 000 pasantů (obdoba dnešní ambulantní léčby).

Soukromopodnikatelský ráz v lázeňství se projevoval kromě jiného i tím, že podle odborného zaměření lázeňského lékaře byly upravovány i indikace, takže např. v Almanachu lázeňském Čs. republiky z r. 1949 nacházíme kromě dosavadních indikovaných nemocí i nemoci ženských orgánů, dále chronické nemoci močových cest a močové kameny.

Období druhé světové války i první roky po ní znamenají velký krok zpět ve vývoji lázní. Pro špatnou údržbu pramenů se snížila jejich vydatnost natolik, že se po roce 1950 muselo všech pět železnatozemitých pramenů zrušit, jílem utěsnit a v letech 1956-58 provést nové vydatné vrty, které zatím nemají jména a jsou označovány jako sondy S2, S4 a S5. Jejich kapacita úplně stačí pro obnovení uhličitých koupelí. Hůře však dopadlo stáčení pramenu Richard. Pro nesvědomitou údržbu podzemního potrubí tehdejšími národními správci muselo být stáčení na nádraží zastaveno, stáčecí stroje byly demontovány a převezeny do vybombardovaného chebského pivovaru.

Rok 1950 se stal důležitým mezníkem v historii lázní tím, že místo dospělých se zde začaly léčit děti, a to celoročně, a že se patřičně zdůraznil nápadný léčebný efekt místního klimatu. V době epidemie černého kašle v Praze shledal prof. Procházka z Bulovky toto podnebí jako velmi dobré pro léčení této tehdy těžké nemoci. Když v průběhu dalších deseti let zásluhou důkladného očkování a používání antibiotik se stal černý kašel vzácným, byly indikace rozšířeny na všechny nespecifické (tj. netuberkulózní) nemoci plic a dýchacích cest. Protože u 97 procent astmatiků záchvaty dušnosti během léčení vymizely a též dlouhodobé účinky léčby byly velmi příznivé, začal příliv těchto nemocných daleko převyšovat ostatní indikované nemoci. Hlavní léčebnou metodou se kromě klimatoterapie stala fyzikální léčba včetně speciálního léčebného tělocviku, podpůrnou léčbou pak léčba pitná a dietní. Když se zjistilo, že při léčení astmatu se nápadně zlepšuje i přidružený ekzém, bylo rozhodnuto obnovit odpočívající balneoterapii a rozšířit tak indikace o ekzém a další chronické dětské nemoci kůže. V současné době se tu ročně léčí přes 1400 dětí v turnusech po osmi týdnech. Lázně mají 240 lůžek a přijímají děti ve věku od dvou do patnácti let.

Klima lázeňského areálu je podhorské tonizující (tj. mírně dráždivé). Léčebné domy se nacházejí ve výšce 700 - 730 m n. m. na svahu obráceném k jihu a jihozápadu a hradbou Slavkovského lesa jsou chráněny před severozápadními, severními i severovýchodními větry (nejvyšší vrcholy Lysina a Lesný). Poloha svahu způsobuje, že oslunění většiny lázeňského terénu dosahuje 120 %, místy až 130 %, vezme-li se oslunění 100 % jako základ na terénu rovinném. Pro uvedenou nadmořskou výšku se léčebné domy nacházejí nad hranicí přízemních mlh, takže před návštěvníkem lázní se v zimním období ve dnech s anticyklonální situací (vysoký barometrický tlak) objeví podobný obraz jako při pohledu z tatranských sanatorií, kdy nad hustou mlhou v popradské kotlině vynikají jen vrcholy Nízkých Tater - podobně i zde je kynžvartské sedlo v údolí při státní silnici a železnici zalito mlhou, nad níž je vidět jen modrou oblohu a několik vrcholů Českého lesa s Dylení v čele. V takové dny se uplatňuje i takzvaná teplotní inverze, kdy výše položená místa mají vyšší teplotu, ačkoliv normálně s rostoucí výškou teplota vzduchu klesá (průměrně o 0,6 °C na 100 m). Tím se extrémní zimní teploty v lázních zmírňují. Rozdíl je patrný i při srovnání teploty v okolí náměstí a v lázeňské čtvrti a činí 3 - 5 °C i více. Zato v létě bezprostřední blízkost hustých smíšených lesů a skoro stálý vánek zmírňují horní teplotní hodnoty, takže výskyt tropických dnů s teplotou nad 30 °C je zcela ojedinělý a tropické noci (nad 20 °C se nevyskytují vůbec. Protože lázně mají vlastní meteorologickou stanici, opatřenou i grafickými přístroji teprve od r. 1956, není ještě možné použít zjištěných měření k číselné charakteristice místního klimatu. Při odvození některých hodnot z údajů nejbližších stanic vyšel např. průměrný úhrn srážek za rok (700 mm) o 13 % nižší než na ostatních stejně vysokých místech v Čechách a na Moravě. Převážně západní srážky se totiž zachycují v návětrné straně Smrčin a Českého lesa. Intenzitu slunečního záření zvětšuje nejen uvedený sklon terénu, ale i dokonalá čistota vzduchu, protože v dalekém okolí nejsou žádné tovární komíny. Čistý vzduch je též příčinou toho, že pokud se zde mlhy vyskytují, dobře se snášejí a pro příměs balzamických silic působí jako přírodní inhalační aerosol.

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.
Volně ke stažení:

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Jsme členy

MAS 21

MAS 21

www.mas21.cz
Mariánskolázeňsko, o.p.s.

Mariánskolázeňsko, o.p.s.

www.marianskolazensko.net
SMO ČR

SMO ČR

www.smocr.cz

Bad Bocklet (DE) www.badbocklet.de

Bad Bocklet je obec v okrese Bad Kissingen v Bavorsku v Německu. Je to obchodní město a lázně. Bad Bocklet leží v ohybu řeky Fränkische Saale ve Frankách asi 10 km severně od okresního města Bad Kissingen . Na severní straně obec hraničí s okresem Rhön-Grabfeld.

Schöneck (DE) www.stadt-schoeneck.de

Schöneck je město v okrese Vogtlandkreis ve Svobodném státě Sasko , Německo . Nachází se 18 km jihovýchodně od města Plauen , a 35 km severně od Chebu . Schöneck je známý jako největší lyžařské středisko ve východní části Německa. S více než 700 m.n.m. je nejvýše položeným městem v okrese Vogtland. Nachází se v „hudebním koutku“, v regionu, kterému se tak říká kvůli historii výroby hudebních nástrojů.

Kde nás najdete?

Město Lázně Kynžvart
nám. Republiky 1, 35491 Lázně Kynžvart