Navigace

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odkazy

živý kraj

karlovarský kraj

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Mobilní aplikace

V obrazeGoogle playApp Store

Dotace z rozpočtu Karlovarského kraje

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

CEDES

 CEDES

Rozpočet

Rozpočet

Obsah

Historie města v datech 1605 - 1663

Nejstarší jméno v Kynžvartu , pocházející ještě z keltských dob , a dochované v Kynžvartu až do roku 1946 , bylo jméno Zuber. Dne 14.září 1605 umírá vědma a kořenářka Zuberová. Když ji nesli kolem kostela při pohřbu na hřbitov , vyzváněl umíráček. Při pochodování náhle zvon spadl. Proto Sebastian von Zedwitz nechává celý kostel , který byl v té době dřevěný , z gruntu opravit. V letech 1609 - 1610 přišla na městečko Kynžvart a okolí veliká pohroma v podobě černé smrti , tj.moru a černých neštovic. Hodně rodin v těchto letech úplně vymřelo. 12.června 1618 při Pražském povstání , se postavil též Jindřich von Zedwitz na stranu českých evangelických stavů proti císaři. Na obranu městečka Kynžvart nechal zesílit na Kynžvartském pasu ze stromů , hlíny a kamení obranné valy. Též rybníky pod Kynžvartem byly součástí tohoto opevnění. Poblíž vybudovaného opevnění stojí dodnes vesnice Valy. V tomto samém roce , t.j. 1618 nechává ještě na svoje náklady opravit synagogu. Po potlačení stavovského povstání , které proti stavům vedl císař Ferdinand II., byl Sebastian von Zedwitz vyhoštěn a jeho majetek konfiskován ve prospěch císařské koruny. To samé se stalo pánovi ze Schirndingu , kterému byly zabaveny vesnice Malá a Velká Hleďsebe. Nad Kynžvartem směrem na Vysokou , byla znovu postavena šibenice. V roce 1623 , dne 23.května , prodává císař panství Kynžvartské , jako dík a za prokázané služby , bratřím Johanovi , Reinhardtovi , Karlovi , Emerichovi , Wilhelmovi a Lotharovi von Metternich. Tímto skutkem přichází na městečko Kynžvart a okolní vesnice nesvoboda a silný náboženský útlak. V těsné blízkosti Metternichova sídla bylo již zmíněné pohanské obětiště , proto Metternichové nařizují , aby bylo hlídáno a nedocházelo ke kultovním obětem. Tuto povinnost převzali Kynžvartští benediktýni a v dalších letech tam žil jeden z nich jako poustevník , ale hlavně hlídal. Později byla na tomto místě postavena kaple. O této době kronikář píše : “nemilosrdné feudální panstvo a nesnesitelné pokaličťování nastalo.” Už na Nový rok 1628 hlásí hrdě jezuitský páter Johanes Kripmann , byl místním farářem , svému panstvu : “sakra Altaris et eucharistiacumins sup una specie” , t.j. “tento rok byly opět slouženy mše katolické dle starých pravidel.”

10.dubna 1630 přikupují Metternichové další vesnice a statky v okolí. V tento čas , t.j. v období třicetileté války , se Metternichové zdržují převážně na svých zámcích v Porýní. V roce 1647 vtrhla Švédská vojska do Čech , měla hlavní stan v Chebu. Vojevůdce generál Wrangel poslal 170 jezdců , aby obsadili hrad a Kynžvart. Jelikož ale měl Kynžvart i hrad řádné opevnění , museli švédští vojáci s nepořízenou odtáhnout. Už ale v dubnu roku 1648 vyrukovalo švédské vojsko v počtu 1200 mužů , pod vedením plukovníka Coppiho proti Kynžvartskému hradu. Poučeni z minulého nezdaru vybudovali na severovýchodní straně od hradu šance se střílnami , do kterých dělostřelci usadili metače kamenů a děla a počali odstřelovat hrad. Po tříhodinovém silném ostřelování začal hrad hořet , tak se posádka vzdala na milost a nemilost vítězů. Hrad vyhořel , zůstaly jenom holé zdi. Od panstva nebyl už zájem hrad obnovit a tak začal pomalu chátrat a stával se ruinou. Největší pohroma však přišla o 250 let později. Po velkém ohni , kdy vyhořel skoro celý Kynžvart , začali občané stavět své domy už ne ze dřeva , ale z kamene. Tento získávali lacino tím , že podkopávali hradní zdi a tak jim kámen sám padal dolů k nynějšímu hřbitovu a na louku pod ním. Té se od pradávna říkalo na “bělidle” , neboť se zde bělilo plátno utkané místními pláteníky. Po Vestfálském míru , t.j. po třicetileté válce se vrací Metternichové na zámek Kynžvart. Krátce po jejich příchodu nastává rušení práv a svobod , které do té doby Kynžvart vlastnil. Odpor proti Metternichům vrcholí 18.listopadu 1655 , kdy Ferdinand Kazimír Metternich potlačuje povstání a nechává uvrhnout starostu i radní do vězení. V roce 1663 obsazují Turci východní hranice císařství a dostávají se skoro až k Vídni , proto nařizuje arcibiskup Pražský a Metternich pořádat dvakrát ročně procesí a vyzvánění zvonů , při kterém každý , ať doma nebo na poli , se musí modlit za vítězství Rakouských vojsk. Kynžvartští museli pořádat procesí na sv.Annu a ke kapličce v Úbočí.