New York barokní nárožní dům

Přítomnost Židů je v městečku doložena již koncem středověku, po roce 1430 zde našli útočiště vypovězení příslušníci velké chebské obce. Na severozápadním okraji městečka se postupem doby zformovalo ghetto, již po polovině 17. století hustě zastavěné. Pravděpodobně v souvislosti s uplatňováním translokačního reskriptu došlo ke vzniku druhého ghetta na jižním okraji náměstí. Tento prostor měl zřejmě již koncem 18. století typický charakter uzavřeného ghetta téměř čtvercového půdorysu se synagogou (kol. r. 1764) uprostřed. V polovině 18. století žilo v Kynžvartě 11 židovských rodin, což je více než běžný průměr. Převažovali zde obchodníci s vlnou, suknem, plátnem a kramáři. Význam zdejší obce rychle rostl, bylo zde sídlo krajského rabína pro Loketský a Žatecký kraj, do poloviny 19. stol. počet židovských obyvatel vzrostl na 46 rodin. Na okraji staršího ghetta se dochoval rozlehlý patrový dům čp. 19. Dům prošel složitým stavebním vývojem, jehož nejpodstatnější etapou byla pozdně barokní přestavba, datovaná do roku 1770. Ze svědectví písemných pramenů jsou počátky domu nejasné. Dle nich dům vznikl v sousedství privilegované hospody a mýtnice nejpozději po polovině 17. stol. Jeho velikost a značný význam však neodpovídá dochovaným archivním zmínkám. Stavebníkem dodnes zachovaného pozdně barokního domu byl obchodník a panský Žid Joel Baruch, který roku 1769 koupil, respektive přikoupil zadní část budovy hospody a vzápětí zde postavil rozlehlý dům, dokončený roku 1771. Rod Baruchů měl významné postavení u metternichovského dvora, později přesídlil do Prahy a Vídně, kde jeho členové v 19. století získali jako bankéři baronský titul "von Königswarter". Dům si pak r. 1778 pronajal a po deseti letech odkoupil velkoobchodník s hedvábným a vlněným zbožím Benjamin Wolf řečený Berliner, syn berlínského rabína. Berliner byl významným podnikatelem, držitelem privilegovaného obchodního spojení s textilními manufakturami. R. 1786 se stal "rychtářem" místní židovské obce. Jako majitel domu je připomínán naposledy roku 1810. Poté získala dům rodina velkoobchodníka Sigismunda Hoffmana, r. 1848 zřídil v domě kupec Anton Zucker koloniál. Další z Zuckerů, Wilhelm, přestoupil r. 1857 na katolickou víru a podle jeho dcery usazené v Americe byl dům nazván New York.

Tolik ve stručnosti k historii domu, bohaté na slavná jména a ilustrující vzestup úspěšných židovských podnikatelů. Velmi zajímavá je i stavební historie a podoba domu, kterou nelze uspokojivě ztotožnit s písemnými prameny. Nejstarší vysledovatelnou částí domu jsou sklepy. Vstup je nyní veden do středního, valeně klenutého sklepa, po obou stranách sousedícího s dalšími sklepními prostory, s nimiž byl druhotně propojen. Tyto prostory souvisejí s rozšiřováním domu. Jejich nejzajímavější součástí je východní sklep, sklenutý mírně stlačenou kamennou valenou klenbou. V jeho podlaze byla nalezena středověká rituální očistná lázeň - mikve - s dřevěnými schůdky, obezděná kamenem, která patřila k významným židovským domům. Také se ve sklepě dodnes dochoval důmyslný systém odvodnění. O specifickém poslání tohoto místa svědčí i dochované pozůstatky kdysi samostatného přístupu zalomenou chodbičkou ze zadní části sklepa. Teprve po zániku jeho rituální funkce, pravděpodobně až koncem 19. století, byl značně neobratně proražen nový přístup ze středního sklepa a samostatný vstup zrušen. Tyto dva sklepní prostory byly budovány evidentně ve dvou fázích. Nelze však bez archeologického výzkumu jednoznačně říci, který je starší. Každopádně svědčí o existenci velké stavby, pravděpodobně renesančního původu, vybavené rituální lázní. Jaký byl její účel a kdo byl stavebníkem, neumíme zatím zodpovědět. Nelze však vyloučit, že se jedná o pozůstatek první synagogy, doložené k r. 1608 již jako "renovované". Ztráta určité kontinuity souvisí zřejmě se zničením městečka během třicetileté války, po které zde zůstaly jen dvě židovské rodiny. Pokud se tento předpoklad potvrdí, jedná se o nejstarší židovskou stavební památku v regionu.

Další zajímavostí domu jsou podélné otvory v kamenném ostění dveří, zvané "mezuzy". Tyto otvory obsahovali pergamenový svitek s biblickými verši. Na zadní straně veršů byl hebrejsky napsán nápis "šadaj" což znamená všemohoucí. Svitek byl uložen do pouzdra z olivového dřeva, kamene nebo kovu. V roce 1949 byl dům konfiskován československým státem a od té doby budova chátrá. V roce 1990 ho získal bezúplatným převodem Český svaz ochránců přírody a od roku 1998 je tento dům v soukromém vlastnictví.