Pověsti

O paní Holdě

V okolí Kynžvartu se věřilo, že o večerech kolem sv.Tomáše se nesmí příst len. To prý nařídila paní Holda. Byla to prý malá, neobyčejně škaredá bytost divokého vzhledu a doprovázela ji při jejích cestách družina podobná své paní. Kdyby některá žena porušila její zákaz, Holda by ji zle potrestala.

V Úbočí bylo jedno velmi pilné děvče, které na zákaz zapomnělo a dalo se před sv.Tomášem do předení. Jen se divila, že přišla příst sama, protože jindy předlo více žen pohromadě. Nepředla dlouho. Náhle se rozletěly dveře a na prahu stála paní Holda se svou družinou: "Tato noc je moje a příst se nesmí. Potrestejte ji," zvolala. Celá družina se vrhla na ubohé děvče s pruty v ruce a bila tak dlouho, až ubožačka omdlela. A tak ji našli kamarádky, které ji už hledaly.

Skalní duch

V horských potocích kolem Kynžvartu se nacházelo zlato a to přitahovalo množství lidí zblízka i zdáli. Byli mezi nimi lidé dobří i zlí. Těm dobrým pomáhali horští skřítkové a ukazovali jim místa hojná na zlato. Zlé lidi naopak trestali. Jednou přišla z dalekých zemí skupina velmi zlých lidí, kteří se na rýžovištích usadili. Jejich surovost a hrabivost neznala mezí. Jednoho večera si u ohně vyprávěli posměšné historky o skřítcích. Náhle se okolí ohně prudce osvětlilo a uprostřed záře stál šedovlasý skřítek s dlouhými vousy. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce držel žezlo posázené zářícími diamanty.

Zlatokopové zmlkli a tu skřítek, byl to král skřítků, namířil své žezlo proti zlatokopům a řekl: "Hodné lidi odměňujeme, závistivce a zloduchy trestáme. Od této chvíle budete bloudit zdejšími lesy, každý sám a budete hledat jeden druhého, aniž byste se našli. A aby zdejší zlato nebylo příčinou špatných lidských vlastností, od této chvíle zmizí ze všech zdejších potoků." A tak se také stalo.